Pes u cvičení: chyba, která rozptyluje a kazí výsledek

Vždy je důležitější pes než papír. Tabulka je výchozí bod, který se upravuje podle reakce zvířete. Když štěně prospívá, má lesklou srst a stabilní hmotnost, děláte to správně. Při pochybnostech se poraďte s veterinářem, který zohlední zdravotní stav a ne jen tabulku na obalu.

Pes na vodítku u nohy, kolemjdoucí s jiným psem deset metrů daleko. Většina lidí v ten okamžik ztuhne a začne řešit toho druhého psa. To je přesně ten moment, kdy celé cvičení ztrácí smysl. Rozptylující pes není problém, který má váš pes vyřešit. Je to podmínka, se kterou se musíte naučit pracovat vy jako vůdce.

Důležitý je režim a místo na krmení. Kočka musí mít svůj krmný prostor vysoko nebo v oddělené místnosti, kam štěně nemá přístup. Štěně zase potřebuje vlastní klidné místo, kde ho kočka nebude rušit. Nikdy nedávejte jídlo jednomu před druhým ve stejné místnosti – vzniká z toho konkurence a stres. Oddělené krmení je základ, který mnoho lidí podcení.

První dny po nasazení sledujte kočku. Typické chyby: nasazení obojku na mokrou srst, ponechání obalu nebo přebytečného pásku na krku, kombinace s jiným antiparazitikem bez porady s veterinářem. Příznaky reakce jsou slinění, zvracení, třes, apatie nebo naopak neklid. Při nich obojek okamžitě sundejte a zavolejte veterináři. Účinnost obojku se nesčítá s jinými přípravky, naopak se rizika sčítají.

Jak vybrat a jak začít trénov

Nakonec si hlídejte vlastní tělo. Pes čte váš dech, rychlost chůze i to, jak držíte vodítko. Když uvidíte jiného psa a automaticky zkrátíte vodítko na pět centimetrů, pes to vyhodnotí jako ohrožení. Nechte vodítko volnější, zpomalte, dýchejte. Cvičení s rozptýlením funguje jen tehdy, když vy zůstanete klidní a pes dostane jasnou informaci, co má dělat. Ne že má řešit toho druhého psa, ale že má dělat to, co umí.

První krok je přiznat si, že většina „rozptýlení" vzniká už před setkáním. Pes vycítí napětí ve vodítku, zrychlené tempo, škubnutí rukou. Než se jiný pes objeví, vy už vysíláte signál, že se něco chystá. Proto začněte mnohem dřív, než je druhý pes na dohled. Zvolte trasu, kterou znáte, a cvičte základní povely v klidu. Teprve až pes zvládá sedni a k noze bez zaváhání, přidejte vzdálený pohyb jiného psa jako kulisu.

Jak ucho bezpečně vyčistit a čemu se vyhno

Pomáhá i to, když si předem připravíte únikovou trasu. Ne kvůli útěku, ale kvůli tomu, abyste nemuseli stát na místě a řešit konflikt. Naučte psa povel, který znamená „jdeme jinam", a používejte ho dřív, než se situace vyhrotí. Stejně tak platí, že pokud jdete kolem jiného psa na těsném chodníku, je lepší se otočit a jít jinudy. Cvičení není soutěž o to, kdo projde blíž.

Další častá chyba je trestat psa za to, že se otočil za druhým psem. Pes se učí jinému pořadí, než si myslíte: otočení hlavy → váš vztek → cuknutí vodítka. Spojí si pak přítomnost jiného psa s nepříjemným zážitkem a příště bude reagovat ještě dřív, preventivně. Místo trestu použijte přesměrování. V okamžiku, kdy pes zaregistruje druhého psa, ale ještě se neotočil, dejte jasný povel, který umí, a odměňte. Ne odměnou za to, že se otočil, ale za to, že zůstal u vás.

Vzdálenost je nástroj, ne slabost Typická chyba je snažit se psa dostat co nejblíž, aby „si zvykl". Opak je pravdou. Pracujte na takové vzdálenosti, kde pes ještě reaguje na povel a neštěká. Může to být třicet metrů, může to být padesát. Pokud pes přestane vnímat, jste příliš blízko. Odejděte o pár kroků zpět a teprve tam požadujte cvik. Vzdálenost postupně zkracujte jen tehdy, když pes zvládá předchozí úroveň třikrát za sebou bez chyby. Nikdy nezkracujte vzdálenost proto, že spěcháte.