Když štěně na zahradě ignoruje povely, změňte místo i pravidla

Rozdělte zahradu na zóny a pracujte s vodítkem Zahrada nemusí být jedna velká plocha. Vymezte část, kde se cvičí, a část, kde si pes může dělat, co chce. Na cvičební zóně mějte dlouhé vodítko nebo stopovací šňůru, která vám umožní psa zastavit, i když se rozhodne utéct. Nikdy nevolejte psa, když víte, že nemáte šanci ho dostat pod kontrolu – každé neúspěšné přivolání ho učí, že povel je volitelný. Pokud pes nereaguje, neopakujte povel desetkrát. Přibližte se, znovu ho vyslovte a pomozte mu uspět. Odměna musí přijít do dvou sekund po tom, co se pes otočí a přijde.

Typická chyba je také spoléhat na to, že se text automaticky zkrátí. Automatické zkrácení často usekne právě to nejdůležitější – číslo, datum nebo jméno. Raději text zkraťte sami a na konec dejte výzvu k pokračování, pokud je to nutné. U delších sdělení je vhodné rozdělit obsah do více částí a v každé uvést jen jednu hlavní myšlenku.

Nejčastější chyba je, že majitel koupí postroj, okamžitě vyrazí na rušnou ulici a diví se, že pes skáče a vzpírá se. Další častá chyba je příliš volný postroj — pes z něj vyklouzne předními tlapami při couvání. A třetí: lidé tahají za vodítko směrem vzad, když pes táhne. Tím ho jen napnou a pes tah zesílí. Místo toho zastavte, počkejte, až se vodítko uvolní, a teprve pak pokračujte.

Když přepravka klouže po sedadle i po kober

Nakonec platí: čím méně dramatu kolem odchodu a příchodu, tím lépe. Pes nepotřebuje vaše loučení. Potřebuje jistotu, že se vrátíte. Tu mu dá jen rutina a klid. Pokud to nezvládnete sami, odborník vám ukáže, jak na to. Ale začněte hned – každý den bez tréninku prohlubuje návyk.

Štěně, které na zahradě nereaguje na přivolání, většinou nezlobí. Zahrada je pro něj otevřený prostor plný pachů, zvuků a pohybu, kde má mnohem větší svobodu než v bytě. Pokud tam povely trénujete jen občas a bez jasných pravidel, pes rychle zjistí, že venku platí jiný režim. Prvním krokem je uznat, že zahrada není místo pro učení od nuly. Základy je potřeba nejdřív upevnit v prostředí s minimem rozptýlení, klidně na chodbě nebo v kuchyni, a teprve pak je přenášet ven.

Nezapomínejte, že štěně se učí každou sekundu. Když ho na zahradě ignorujete, skáče vám do záhonů nebo honí ptáky, učí se, že zahrada je místo bez pravidel. Buďte důslední v tom, co je dovolené a co ne. Pokud pes nereaguje na přivolání, nepoužívejte trest – ten vztah k vám i k zahradě jen zhorší. Místo toho zmenšete prostor, zvyšte frekvenci odměn a přidejte pohyb: pes ochotněji přiběhne, když se před ním rozběhnete nebo si kleknete. Trpělivost a opakování v malých krocích nakonec přinesou výsledek i na zahradě.

Ideálně čistěte každý den, ale realističtější je třikrát až čtyřikrát týdně. Pokud to nejde, nahraďte mechanické čištění žvýkacími pamlsky nebo hračkami s drsným povrchem. Pozor ale na kosti – ty mohou zlomit zub nebo způsobit zácpu. Tvrdé gumové hračky na žvýkání pomáhají odstraňovat plak, ale nesmí se drolit. Kočkám nabízejte sušené maso nebo speciální granulky s hrubším povrchem, které při kousání mechanicky čistí. Ani to však nenahradí kartáček úplně.

Začněte tím, že štěněti dáte jasný signál, kdy má přijít. Používejte jedno slovo nebo písknutí a vždy ho spojte s odměnou, kterou pes skutečně chce – pamlskem, hrou, hlasem. Nikdy nepoužívejte přivolání k tomu, abyste psa po návratu okamžitě zavřeli do domu nebo mu vzali hračku. To je nejčastější chyba: pes si spojí přivolání s koncem zábavy a příště se mu vyhne. Na zahradě proto nejdřív trénujte na krátkou vzdálenost, když je pes unavený nebo po jídle, a postupně vzdálenost prodlužujte.

Pracujte v krátkých blocích, maximálně pět minut, a vždy končete úspěchem. Pokud štěně ztratí pozornost, snižte nároky nebo přesuňte trénink do klidnějšího času. Typickou chybou je trénovat, když je pes plný energie a chce si hrát se sousedovým psem. V takové chvíli nemá smysl očekávat souhru. Naopak před tréninkem nabídněte krátkou hru nebo procházku, aby pes vybil přebytek energie, a teprve pak začněte s povely.

Lidská zubní pasta do zvířecí tlamy nepatří. Obsahuje fluoridy a sladidla, které mohou při pravidelném polykání způsobit zažívací potíže. Stejně tak nepoužívejte jedlou sodu ani peroxid. Zvířecí pasta je jiná – má masovou nebo rybí příchuť a je bezpečná i při spolknutí. Kartáček volte malý, s dlouhou rukojetí, abyste se dostali až k zadním stoličkám. U koček se osvědčují prstové kartáčky, protože mají menší tlamu a hůř snášejí tlak.

Pravidelná kontrola u veterináře by měla proběhnout jednou ročně, u starších zvířat dvakrát. Během ní se dá zkontrolovat i stav dásní a případné zlomené zuby. Pokud zvíře trpí onemocněním srdce, ledvin nebo cukrovkou, je péče o zuby ještě důležitější – zánět v tlamě zhoršuje celkový zdravotní stav. Začněte dnes, i kdyby to mělo být jen pár vteřin. Zvíře si na rutinu zvykne a vy se vyhnete nepříjemnému čištění zubního kamene v budoucnosti.