Zubní kámen u psa a kočky: kde majitelé chybují

Ještě než nastartujete, projděte si základní kontrolu. Pes musí být před cestou vyvenčený a unavený, ne přežraný. Krmte ho nejpozději dvě hodiny před odjezdem, jinak se u citlivějších jedinců dostaví zvracení. Vezměte vlastní misku, vodu z domova a podložku, na které pes běžně spí – známý pach snižuje stres. Léky proti nevolnosti nepodávejte bez konzultace s veterinářem, některá lidská antihistaminika jsou pro psy toxická.

Před koupí si změřte, jak daleko od vás se pes pohybuje, když jde klidně. Vezměte metr a změřte vzdálenost od vaší ruky k obojku psa, který jde u nohy. Ideální voditko by mělo být o něco delší, než je tato vzdálenost, aby pes mohl jít pohodlně, ale ne tak dlouhé, abyste ho museli neustále zkracovat. U středně velkého psa to obvykle vychází na 1,2 metru. U velkého psa, který táhne, volte raději 1 metr a k tomu voditko s kovovým kroužkem, které se nezamotává.

Rozhodování mezi granulemi a konzervami není otázkou dobrého vkusu, ale konkrétních potřeb psa. Každá varianta má svá silná místa i slabiny a univerzální odpověď neexistuje. Záleží na věku, zdravotním stavu, aktivitě a ochotě majitele řešit skladování a přípravu. Než začnete porovnávat obaly, ujasněte si, co od krmiva vlastně chcete.

Ve městě se pes pohybuje v prostředí, kde je málo prostoru a hodně podnětů. Délka voditka zásadně ovlivňuje, jak snadno zvládnete tahání, kličkování mezi lidmi a náhlé zastávky. Špatně zvolená délka vede k neustálému napínání, zamotávání do nohou kolemjdoucích nebo naopak k tomu, že pes má příliš velký prostor a vy nad ním ztrácíte kontrolu. Nejde přitom o univerzální číslo – záleží na velikosti psa, hustotě provozu a vaší schopnosti reagovat.

Jak poznat, že je voditko pro město nevhodné Typickým chybou je pořízení flexi voditka na městské procházky. To sice nabízí proměnlivou délku, ale při tahání se zablokuje v krajní poloze a pes tahá ještě víc. Navíc tenké lanko se snadno zamotá do nohou nebo překáží na přechodu. Další častou chybou je příliš dlouhé voditko u psa, který ještě neumí chodit u nohy. Pokud pes neustále napíná voditko, není problém v délce, ale v absenci výcviku. Délka jen zmírní nebo zhorší následky.

Nejprve zkontrolujte, že obojek není poškozený a že jeho délka odpovídá obvodu krku zvířete. Obojek se nikdy nenasazuje na jiný obojek, na postroj ani pod něj. U koček se používají obojky s pojistkou, které se při zachycení rozepnou — u psů to není nutné, ale u kočky jde o bezpečnostní prvek, bez kterého riskujete zranění nebo oběšení. Pokud obojek pojistku nemá a je určený pro kočku, raději ho nepoužívejte.

Obojek proti blechám vypadá jako jednoduchá záležitost: vyndat z obalu, přiložit ke krku a zapnout. V praxi se ale právě tady dělá nejvíc chyb, které vedou k tomu, že obojek nefunguje, padá, nebo naopak zvíře obtěžuje. Aby obojek skutečně chránil, musí být nasazený správně — tedy dostatečně těsně, ale ne těsně tak, aby škrtil. Tento postup se liší podle toho, zda jde o psa, nebo kočku, a také podle typu obojku.

Obojek proti blechám se nesmí dostat do kontaktu s vodou, pokud výrobce neuvádí, že je voděodolný. Před koupáním nebo plaváním ho sundejte. Stejně tak ho sundejte před aplikací jiných přípravků proti parazitům na kůži — kombinace může dráždit. Pokud zvíře nosí obojek nepřetržitě, kontrolujte denně místo pod obojkem, zda není zarudlé, opruzené nebo bez srsti. Při prvních známkách podráždění obojek sundejte a poraďte se s veterinářem.

Jak obojek správně nasadit a utáhnout Obojek veďte kolem krku tak, aby byl co nejblíže k uším, ne u ramen. U psů i koček platí, že čím níž obojek sedí, tím méně účinně působí a tím snáz se zachytí o předmět. Zapněte přezku nebo klip a poté upravte délku. Mezi obojkem a krkem by měly proklouznout dva prsty naplocho vedle sebe. U menších plemen a koček stačí prsty dva, u velkých psů se stejné pravidlo dodržuje také — ne že by obojek měl být volnější, jen se hůř utahuje. Pokud se pod obojek nevejdou ani dva prsty, je příliš těsný. Pokud se vejdou čtyři a více, je příliš volný.

Jak čistit, aby to mělo smysl Kartáček veďte po vnější straně zubů krouživým pohybem, důkladně u dásní, kde se plak usazuje nejvíc. Vnitřní stranu stačí přejet rychle, tam se kámen tvoří méně. Celé čištění by nemělo trvat déle než minutu. Ideálně dvakrát až třikrát týdně, u plemen náchylných k zubnímu kameni (jorkšír, pudl, kavalír, mainská mývalí) každý den. Kočce čistěte zuby stejně, jen s menším kartáčkem; pokud to nesnese, použijte alespoň gázu s enzymatickým gelem.